Do waldorfské pedagogiky se prolínají jeho názory na vznik světa, původ člověka a všeho živého, otázky vesmíru (blíže na www.panna.cz) a hlavně vysvětlení příčin a nedokazatelných skutečností. Jakoby udělal pořádek v našem poznání o všem, co nás obklopuje. A Boha nám dává v podobě Slunce.
Učitel ve waldorfské škole nemusí vystudovat pedagogickou fakultu, ani nemusí mít zkušenosti jako učitel, ba ani nemusí dokázat, že má zájem o výchovu dětí. Bez čeho ale waldorfský učitel nemůže nastoupit do waldorfské školy, je „Seminář waldorfské pedagogiky“ (blíže na www.waldorf.zuzak.com). Lehce se pak stane, že je ve škole více než polovina učitelů bez pedagogického vzdělání. Jaké má tato skutečnost následky na úroveň vzdělání dětí z těchto škol, je jiné téma.
V časopise „Člověk a výchova“, který byl několik let vydáván Českým sdružením pro waldorfskou pedagogiku & Asociací Waldorfských škol ČR pod redakčním vedením Dušana Pleštila a Tomáše Zdražila (oba v současné době působí jako učitelé na WŠ v Semilech), je možné nahlédnout do světa aktivních antroposofů, který je jinak nezasvěceným uzavřen. V čísle 3/1999 se vyjadřuje Dušan Pleštil:
„Waldorfská pedagogika čerpá z anthroposofické antropologie a psychologie. Anthroposofické obsahy jsou předmětem práce učitele a jsou podnětem pro jeho pedagogické působení i jeho vlastní individuální vývoj. V žádném případě se sice nesmí stát obsahem vyučování, protože však metodické a didaktické postupy jsou výsledkem praktického uplatnění anthroposofie Rudolfa Steinera, je vlastně učitelovo vnitřní svobodné usilování o práci a anthroposofii snahou o poznání zdrojů jeho vlastní pedagogické práce. Pouze v tomto smyslu je možné chápat waldorfskou pedagogiku jako anthroposofickou pedagogiku“.
Zásadním posláním waldorfského učitele je se plně věnovat své třídě a pozorně nad ní rozjímat a meditovat. Také se musí sám stále dál vzdělávat. V různých waldorfských seminářích určených pro učitele, díky kterým se waldorfským učitelům dostává hlubšího poznání. Čeho? Antroposofie.
V rámci takového vzdělávání učitelů proběhl v únoru 1998 v Semilech seminář pod názvem „Esoterní předpoklady práce ve waldorfské škole“. Dovolím si zde citovat část přednášky pana Jana Dostala:
„Waldorfská pedagogika nevznikla jako projekt účinnější a radostnější školní práce s dětmi, ani jako projekt důsledného rozvíjení uměleckých vloh dětí, i když i tyto prvky jsou v ní obsaženy. A asi do ní nevnikneme, nebudeme-li ji chápat jako to, čím měla od samého začátku být: součástí úsilí o proměnu světa spirituálními silami. Ne v tom smyslu, že by si waldorfští učitelé o sobě pyšně mysleli: ‘My změníme svět.‘ V tom případě by totiž nešlo o proměnu spirituálními silami. Učitelé mohou být leda služebníky, vykonavateli proměny, podnícené vyšším světem. A vykonavateli této proměny mohou být jenom tehdy, budou-li udržovat reálný kontakt s impulsy duchovního světa.Tedy činností na waldorfské škole chceme hned od začátku ‘vytvořit spojení s duchovními světy‘. Do slova a do puntíku. Nad každou waldorfskou školou má zářit otevřené nebe a do práce učitelů mají odtud proudit podněty.“
Není snadné nahlédnout pod pokličku waldorfské školy, protože rodiče jsou jen vítaným partnerem do té doby, než se začnou ptát a přemýšlet víc, než je příjemné. Škola potřebuje rodiče jako pracovní síly na pomoc s přípravou slavností, trhů, výletů a jako sponzory školy. Peněz není nikdy dost …
A tím se dostáváme k logickému závěru: co je vlastně na celé té antroposofii tak zajímavého? Podle PhDr. Zdeňka Vojtíška, odborníka na náboženství a sekty v České republice, patří Antropozofie mezi sekty. V jeho hodnocení (časopis Policista 8/1998) se dočteme: „Nejznámější praktickou aplikací antropozofie je waldorfské školství. Jeho důraz na individualitu žáka, harmonii jeho zrání, umění či vnímavost k přírodě je dodnes velmi inspirativní, i když motivace těchto důrazů mají zřetelnou souvislost s antropozofickým obrazem světa“.