„Zdravé děti nepatří do waldorfské školy, ale do standardní základní školy“, řekl mi v rozhovoru jeden vysokoškolský docent na pedagogické fakultě, když si prohlédl několik sešitů dětí z waldorfské školy. Tato věta vystihuje celou podstatu tzv. waldorfské pedagogiky a waldorfských škol.
Jádro pudla leží ale u nás, u rodičů, kteří své děti zapíšeme do WŠ s tím nejlepším vědomím, že pro ně a jejich budoucnost děláme to nejlepší. Samozřejmě, pokud jsme anthroposofy, víme proč to děláme. Jestliže jsme ale normální lidé, kteří se pouze nadchnou krásnými třídami, vřelým a přátelským přístupem učitelů k budoucím rodičům, slovním hodnocením (ušetřím mé dítě toho stresu se známkami, co já si užila…), exklusivní výukou dvou cizích jazyků od první třídy (kde bych to zařizovala!), hrou na flétnu od první třídy (hurá, bude muzikální) anebo ručními pracemi, které jsou tak působivé, pak jsme se nechali zmást mylnou představou, že se naše dítě bude vzdělávat jako v základní škole a k tomu má něco navíc.
Vždy záleží na třídním učiteli-učitelce, jak je schopný/á a s jakým nasazením učí, co pro něj/ní povolání pedagoga znamená. A jestli jsou u něj/ní na prvním místě DĚTI, anebo jiný IDEÁL, pro který si zvolil/a toto povolání. My jako rodiče samozřejmě vycházíme z toho, že se učitel-učitelka bude maximálně snažit a pracovat pro děti ve škole a ve své třídě. Jestliže se ale učitel-učitelka, rozhodl/a pro toto povolání z jiných důvodů, představ, poznání, pak pracuje každý den pro něco odlišného než jsou naše děti.
Ve WŠ je velmi mnoho „učitelů/učitelek“ bez pedagogického vzdělání, ale všichni mají tzv. waldorfský seminář, ve kterém se dopodrobna seznámili s anthroposofií.
Je to naše zodpovědnost, v jaké škole se naše děti vzdělávají a co je jim každý den přednášeno.
Dovoluji si přiložit rozhovor v časopise Rozmer.