Máma, táta, Jeník a Andulka se těší na návštěvu waldorfské školy, kterou vůbec neznají. A protože se rodiče cítí zodpovědní za budoucnost svých dětí a zodpovědně třídí odpad, šetří energií a dávají přednost vlaku před autem, rádi by se rozhodli i pro alternativní školu. Hned u vchodu dostávají letáček s několika informacemi o škole a o dnešním programu. Dokonce je připravené i malé občerstvení a všude po chodbách milí rodiče, kteří ochotně vypráví o škole. Třídy jsou vymalované pastelovými barvami, převládají přírodní materiály, pořádají se slavnosti a děti třídí odpad. Obraz pana prezidenta není nikde viditelný, ale podobizny pana Rudolfa Steinera ano a také obraz Madony Sixtinské od Rafaela. Dozvídáme se, že se děti hodnotí slovně, tedy žádný stres ze známek, třídní učitel by měl zůstat se třídou od první až do deváté třídy a vyučovat téměř všechny předměty, školní den začíná dvouhodinovou „epochou“, ve které se v cyklech vyučuje vždy hlavní předmět (čeština, počty, přírodopis, …) a zbylé hodiny jsou věnovány řemeslným činnostem a výuce jazyků. Jaká nádhera, od první třídy se vyučují dva cizí jazyky, němčina a angličtina! Taková nabídka pro naše děti naplňuje naše srdce štěstím, protože bychom si bývali přáli sami chodit do takové školy, ale tenkrát nebyly … Rozhodli jsme se, přijdeme k zápisu a umožníme našim dětem lepší základní školu než jsme zažili my. Po několika letech, když jsou děti již ve vyšších třídách, zjišťujeme, že naše děti sice navštěvovaly úžasně alternativní školu, ale k jejich smůle školu, kde se základní vzdělání opomíjí. V českém jazyce mají děti obrovské nedostatky, počty nejsou vůbec procvičené a když se zeptám: „Co víš o českých dějinách?“, děti na mne jen koukají a neví nic. Žijí ve světě pohádek, skřítků, andělů a přehnaného dobra, které ve skutečném životě není. Nechápu, začínám být zoufalá, když zjišťuji víc a víc o metodách waldorfské školy a o tom, co mé děti neznají. Vždyť už jsou v 5. třídě!? A začínám usilovně přemýšlet, co se ve škole vlastně učily a čemu věnovaly hodiny, ve kterých se měly věnovat češtině, matematice a cizím jazykům. Z těch neumí totiž také nic kloudného. Čemu se tedy věnovaly? Začnu tedy procházet školní sešity, protože to je jediný zdroj informací o učivu. Ve waldorfských školách se nepracuje podle učebnic a podle waldorfské pedagogiky se mají vědomosti dětí do 5. třídy srovnat s vědomostmi dětí z klasických základních škol. Ze sešitů na mne dýchne duchovní svět antroposofie, kterou Rudolf Steiner založil a ze které vznikla waldorfská pedagogika. Když si uvědomím, co děti od učitele slyšely během hodin a hodin výuky, co v sešitech není napsáno, začíná se mi motat hlava … Děti přechází na státní školu a Jeník musí opakovat ročník, protože má takové nedostatky ve vědomostech, že není jiná možnost. Rychle najde nové kamarády a objevuje svět poznání, informací a zajímavostí. Raduje se z každé maličkosti, co se mu povede a nejvíc z tělocviku, kde může běhat, hrát vybíjenou a radovat se z výhry.
Jak je možné, že jsou waldorfské školy začleněné do rejstříku státních škol a přitom se jedná o náboženskou školu?
Jak je možné, že mnoho waldorfských učitelů nevystudovalo pedagogickou fakultu, ale vzdělali se ve waldorfském semináři, studiu antroposofie?
Jak je možné, že stát zřídí a financuje základní školu a nekontroluje náplň výuky? Tedy neschvaluje učebnice?
Další iformace: http://www.waldorfcritics.org/
http://www.sisyfos.cz/dokument/hert_waldorf.htm
http://www.tyzden.sk/sk/archiv.php?selyear=2006&w=iss&idiss=135
http://www.vordenker.de/anthroposophiekritik/anthroposophiekritik.htm