Aha, je pátek, už mi to začíná myslet. Tak to se snad přežije. Co mi to máma udělala ke svačině? Abych zase nedostal … Lůda je čím dál náročnější. Včera mi nandal, měl jsem jen jeden rohlík. A to bolelo. Jo, dneska tam jsou dva, tak to je dobrý. Máma si začala všímat těch modřin a zatím se spokojila s pohádkou …
Tak, ještě přežít dvě hodiny a je konec školy. Kráva Kůrová zas prudila, že si moc dovolujeme a že nás pošle za dveře a že to musíme konečně pochopit … Jasně, pochopit. Ale co? To nám už neřekne a ani jí to nedojde. Aspoň byla sranda a zase bude. Se Slámou bude nuda. Ten je prostě nezáživnej a nechá si všechno líbit. Tak budeme soutěžit v „nudě“. To je celkem dobrá zábava: prostě kdo vydrží dýl koukat do blba. Kája je v tom hodně dobrej, ten i když na něj Kozelková ječí a ječí, tak se nehne!
Uf, je to za mnou. Tak co podniknu? Stýblo slíbil, že příjde na hru. Musí se ale napřed ukázat doma, máma ho dost hlídá. To já mám klid, naši chodí domů až v 7 a pak už nic neřeší. Tak si dneska pustím, pustím, no třeba tu krvavou řežbu, jo na to mám náladu. Jasně, mám už body na třetí level a to je něco! Až to uvidí Stýblo! Snad dorazí …
Stýblo totiž nechodí na waldorf a musí se dost ohánět. Jo, posledně mi vyprávěl, jak byl doma průšvih, že dostal čtyřku z dějáku, ha ha. To já mám pohodičku. To mně se stát nemůže. Já nenosím špatný známky a nikdy nosit nebudu. K čemu bych měl něco znát a vědět a k čemu bych to jako měl kdy potřebovat?
Stýblo dorazil a hráli jsme. A vyhráj jsem! Jo, jsem dobrej a dobrej a umím to. Stýblo ale neměl nějak moc náladu. Asi zase něco ve škole, prej maj mít v úterý třídní schůzky a prej to není dobrý. No já nevím, ale u nás na waldorfu je to v pohodě. Máma nikdy nic neříkala, a to je máme teda dost často, určitě častěji než Stýblo.
Akorát jednou trochu nadávala, když jsem jí napsal přání a napsal jsem „mylá mamynko“ …